Hudba....je můj život...aneb od Indiánů k Metalu přes všechny životní překážky...

26. srpna 2010 v 20:35 | Amaranthes |  Téma týdne
Hudba je můj život...bez ní by to nebylo ono..
Vidím to už od malička....Vyrůstala jsem na Queenech, Bee Gees...Eltonovi Johnovi...Indiánech...Tančila jsem na tyhle hity jako malinká..a jsem ráda..že ze mě nevyrostla popová holka..která si hledí jen svých gelových nehtů atd...já prostě taková nejsem...a nikdy jsem nebyla...

Později...když jsem začla brát rozum...začla jsem poslouchat trošku svoji muziku...nejdříve jsem poslouchala převážně to..co moji vrstevníci okolo..ale pak mi došlo..že se vlastně nepotřebuji kopírovat po někom...ale že chci najít něco...co bude vyjadřovat vyjadřovat moji duši....Takže jsem objevila The Rasmus... velkou lásku v mé pubertální době..milovala jsem Lauriho...první má platonická láska...všechny jsem s něma otravovala..nemohla jsem snýst to, že oni je třeba neměli rádi a dělali si ze mě srandu....Pak přišla moje hrozná doba ...smrt...a vytáhla mě z toho zase hudba....a kdopak že to? 30 Seconds to Mars a můj druhý milovaný...Jared Leto...Neberte to tak..že bych milovala Marsáky jen kvůli Jaredovým modrým očím...nejdřív jsem poznala jejich hudbu...Jednou brácha prostě donesl jejich acoustic a já se zamilovala...do Jaredova hlasu...ale to jsem ještě nevěděla...že to je Jared...to jsem zjistila až když jsem v jednom obchoďáku spatřila POPCORN s Jaredem a jeho skupinou...a musela jsem mít jejich CD...a taky jsem ho dostala...nejdříve A Beautiful Lie...pak jsem dostala dvě placky jejich prvního alba...a taky Deluxe verzi..Acoustic..tahle skupina mi vydržela..doteď...koupila jsem si jejich trička..mám 15 jejich plakátů..nespočet fotek Jareda Leta v počítači...a taky jsem si splnila velký sen...jejich letošní koncert v Praze...nikdy na něj nezapomenu...prostě skupina mého srdce...

Pak to taky byly skupiny jako Evanescence...SOAD...Nickelback...One Republic...se kterýma jsem překonávala milostnej (románek...nevím no)...a jsem vděčná za to..že jsem se v nich opět našla..a mám je ráda do teď....taky do mého života přišla Metallica...když jsem je slyšela tehdy...nelíbilo se mi ani Nothing Else Matters...ale když jsem prožívala svoji první lásku..vzala jsem si to jako song..kterej mi to vždycky připomene...zřejmě proto..že on má tuhle hudbu taky rád....

Inspiroval mě i k Nightwishům...které jsem si zamilovala taky...Jak Tarju Turunen..tak Anette Olzon...a docela mi vadí..že ji ostatní nemaj rádi..protože ona dělá z Nightwish něco úplně jiného..než dělala zase Tarja...taky se přidali Iron Maiden, Eluveitie..a ti tvrdší..nebudu Vám tu vyjmenovávat všechny..prostě jsem přesídlila i na Metal..nejsem šťastná..ale to nebudu nikdy...ale co už..

Taky vím..co to obnáší..protože v tom dělám..hraji na flétnu a dřív jsem zpívala...ale jedno vím jistě..hudba je součást mě..kdo poslouchá moji hudbu..pochopí mne líp, než kdybych o sobě napsala pár řádků...vyjadřuje za mě to..co já vyjádřit neumím slovy...vždycky si vzpomenu na nějakou hudbu...která mi připomíná určité lidi..situace..povzbudí mě na duši..rozbrečí mě...nebo naopak rozzuří...

Jsem hrozně vděčná..interpretům..že dělaj muziku se srdcem...aby pak mohla oslovit hromadu dalších lidí..pomoct jim v životě...podržet..někdy i zachránit život...

Za to jim patří velký dík...

S hudbou jsem se nějak vyvíjela i já...nevím sice..co budu poslouchat za dvacet let..ale vím..že k tomu..abych si našla kvalitní muziku..nepotřebuju od někoho něco kopírovat...nebo poslouchat to..co je zrovna v modě...hodně jsem si kvůli svému stylu vytrpěla..nadávky typu..že metaláci jsou k ničemu..nebo že ty moje skupiny se nevyrovnaj těm..který poslouchaj oni...jsou u mě na denním pořádku..ale já se za ně budu vždycky...rvát...protože je to skoro to jediné...co člověka dokáže podržet...a vím..že když budu potřebovat..tak tu vždycky budou moje repráčky nebo můj počítač...ale lidi..ti tu pro mě nebudou nikdy..zato muzika vždycky...

MUSIC IS MY LIVE

*AMARANTHES*

Anetka

Anette sem dávám proto..že i ona je dobrá zpěvačka..a zaslouží si aspoň krapet úcty...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 matanov matanov | Web | 26. srpna 2010 v 20:55 | Reagovat

Trošku špatně se to čte, žlutý na světlým...

2 Deadly Destiny Deadly Destiny | Web | 26. srpna 2010 v 20:55 | Reagovat

nightwish a Anette... skvělí jsou... i když radši jsem měla Tarju. Design je pěkný ale písmo žluté nějak svítí

3 Amaranthes Amaranthes | Web | 26. srpna 2010 v 21:00 | Reagovat

Děkuji za komenty..ono se nedá udělat nějaká barva písma..aby to ladilo k tomu obrázku...vím..že se to čte špatně..takže budu asi měnit design.... ;-) Zase..

4 Angie Angie | Web | 10. září 2010 v 22:34 | Reagovat

Souhlas.
Přesně vím, jak se cítíš. Naprosto přesně. Taky bych bez hudby nebyla nikdo, ztratila bych jednu z nejpodstatnějších věcí, proč vůbec existovat. Miluju ji a jediný den bez sluchátek a já umírám.
Asi tak do třinácti jsem poslouchala přesně to, co mí vrstevníci. Jo, fajn, hezké, říkala jsem si, ale v rocku a metalu, tam jsem se teprve našla. A řekla jsem si: Ty vole, to je nářez, to je tak šílené, až je to dokonalé! Tohle jsou styly pro mě. Nedám na ně dopustít.
Musím říct, že nebýt taťky, netuším, kde bych skončila, u jakého stylu. On vlastně je toho všeho strůjcem. Miluje rock, miluje metal, jako malý měl plno desek a kazet a pouštěl si je. V pěti letech jsem tančila na Dádu, v osmi jsem házela vlasy na KISSáky. Pak mi připadá jako deja vu, když slyším starou pecku od AC/DC a říkám si, kde jsem to už slyšela? A pak si vzpomenu, že jednou, jak jsem byla malá, tak tu písničku měl taťka na kazetě.
O tom zamilování se vím taky svoje. Mojí srdcovkou jsou Pagan´s Mind (samozřejmě je objevil taťka, jak jinak, že?:-D). Když mi bylo těch třináct, nelíbili se mi, přijatelní pro mě byli Nightwish, Lordi a tak a až později jsem do toho všeho šla hlouběji, zamilovala si songy, které se mi absolutně nelíbily, našla v nich tu krásu. A nacházím ji pořád. A v novýc sonzích.
Do Pagan´s Mind jsem se později zaposlouchala a musela uznat, že to vůbec není špatné. Při každém dalším poslechu byli lepší a lepší. A tak jsem si řekla, že si najdu něco o kapele. Tak se to stalo - moje největší platonická láska byla na světě. Kytarista, vysoký, černé vlasy, modré oči, úžasné dlouhé prsty a kotvička uprostřed brady. To jest Jorn Viggo Lofstad, ten, pro něhož bych šla na konec světa a upsala duši ďáblu. Za jeden den a noc s ním. Za jednu minutu s ní, za cokoliv.
No, nebudu si tady vylévat srdíčko, to by ti ještě museli volat záchranku :-P

5 Angie Angie | Web | 10. září 2010 v 22:37 | Reagovat

Omlouvám se za překlepy. *nov7ch sonzích, *minutu s ním.
(Věřím ale, žes to pochopila).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Blog založen: 9.8.2010, Design by Dark Morticia
Všechny články jsou napsané autorkou (Amaranthes Lví Srdce).

free counters