Moje poprvé - od lásky přes zradu až po šikanu...

10. září 2010 v 21:03 | Amaranthes |  Téma týdne
Původně jsem chtěla psát na toto téma několik článků a taky vám popsat svoji první lásku (detailně)..Ale nakonec, jak jsem o tom tak přemýšlela, to není vhodné...možná jindy..

Pokaždé je něco poprvé....Ať už se tím myslí cokoliv...každého asi hned napadne jen jedna věc... Ale o tom tu mluvit nechci....já budu mluvit o svých poprvé...kterých nebylo málo, ale nebylo jich ani moc...o mých poprvé, které mi změnily život...

Moje poprvé - láska

Nejdřív začnu asi tou láskou: nikdy jsem něměla kluky v lásce, až do jisté doby. Pak jsem se zamilovala do jednoho u nás ve škole...Časem jsem si s ním začala psát...jako kamarádka...byl hrozně fajn..(je a bude)...pomohl mi od značné šikany ve škole...a tak jsme spolu dvakrát šli ven...Bylo mi s ním moc krásně...s ním jsem se konečně cejtila jako holka, o kterou někdo stojí a nejedná s ní jak s kusem hadru (což ostatně dělali všichni..)...byl tou druhou půlkou, kterou jsem v sobě do té doby marně hledala..naučil mě milovat..a za to mu děkuji..s ním jsem se konečně cítila jako člověk...byl drogou, bez které nešlo žít...prostě pan Dokonalý...vypadalo to docela nadějně...choval se ke mně až podezřele hezky..ale pak jednou mě prostě poslal do háje..a začal mě ignorovat...a našel si holku (která ho jen vodila za nos a vůbec ho nechtěla)...nechtěla jsem ho vidět...zranil mě..tak jsem před ním utíkala, kam to šlo...pak mu asi došla vážnost situace a chtěl se bavit..ale já se mu prostě nemohla podívat do očí..nešlo to..tak jsem stále utíkala, a když jsme se museli potkat, uhýbala jsem mu pohledem a nezdravila jsem...popravdě...byl z toho docela paf ale když viděl, že se to nějak se mnou nespraví...  se nějak přestal zajímat úplně...tak jsme se nakonec ignorovali oba...pak přišel konec roku a můj přestup...psala jsem mu na podzim..jen jak se má a tak..chvilku byl fajn, ale pak se choval značně protivně (nutno dodat, že ta holka mu sámo dala košem)..tak jsem to nějak ukončila úplně..jsem mu psala na Vánoce..pak na před Novým rokem...opět protivnej...a pak jsem přestala úplně...neviděli jsme se hodně dlouho..pak jednou před koncem roku...náhodou...v bistru..choval se mile...nechápala jsem to...Pak už jsme se neviděli vůbec...Bolí to..a doufám, že to nebude číst..jinak jsem v háji

Moje poprvé: Kamarádi a jejich zrada

Když jsem si našla jakýs takýs kamarády...bylo to vždy tak, že oni mě využívali..já jsem k nim vzhlížela, protože jsem neměla nikoho jiného..a pak podrazili...Když se mi to stalo poprvé, byla jsem z toho docela smutná..hodně jsem kvůli tomu brečela, vždycky jsem se chtěla usmířit, ale nedocházelo mi, že není vina ve mně, ale v nich...skoro vždy...většinou jsme se pak začli zase bavit..ale jak jsem jim mohla důvěřovat? Nijak..nešlo to...takže je to tak..že mám teď kamarády, o kterých vím, že by zradili zase..ale bavím se s nimi...dokázala jsem jim odpustit...skoro všechno...a pak mám kamarády...kterým důvěřuju...a doufám, že mě nezradí...je to hnusná vlastnost..ale bohužel někteří lidé ji praktikují docela často...Takže já osobně..nedůvěřuji skoro nikomu..proto mám málo kamarádů..protože mi ublížili.. a někde ve mně to prostě je..

Já radím: Odpouštět, ale nezapomínat...a pokud to bude tak strašné, že to nepůjde odpustit...tak hlavně nemít toho zrádce na očích...hrozně to pak bolí a připomíná vám to tu bolest a zradu ještě víc..než normálně....

Moje poprvé: Šikana

Poprvé jsem se se šikanou setkala na gymplu (osmiletém), kam jsem chodila čtyři roky a kvůli té šikaně jsem pak musela pryč...
Šikanoval mě jeden kluk..malej..relativně..hrozně mi nadával..a pak to docházelo tak daleko, že mi třeba vymáchal pusu a oblečení houbou..mokrou...nebo mě píchal špendlíkem, házel mi s věcma po třídě tak dlouho, až se něco nerozbilo..takže jsem neustále musela něco nového kupovat...čmáral mi po oblečení..málem mě shodil ze schodů...a pak taky hrozně hrubé nadávky: na moji postavu, styl hudby..moji rodinu...celkově...pak mě nějak přestal brát celý kolektiv..takže to dopadalo tak, že oni se bavili a já jsem seděla sama a koukala se na ně..vůbec se se mnou nikdo nebavil...nejlepší kamarádka si ode mně odsedla za jinou..částečně kvůli tomu, že jsem milovala toho viz výše..a ona žárlila, nevím proč..věnovala jsem se jí furt stejně..ale pak se na mě vykašlal taky a mně nezbyl nikdo..takže vlastně ani nikomu nevadilo, když jsem šla posledního června do tej školy naposledy....

Teď jsem na škole, kde mě taky šikanují: Ve velkém...Nadávají mi kvůli tomu, co poslouchám, co nosím, jak vypadám..odkud jsem...a kvůli tomu, že jsem chytřejší než oni...občas se to nedá vydržet..ale co se dá dělat..musím to do matury nějak vydržet...

Na tohle Vám fakt žádnou radu nedám..spíš bych potřebovala radu já sama...

No nic..Už končím..kdyby mě něco napadlo..tak jsem ještě nějaké své zážitky napíšu..omlouvám se, pokud to někoho nudilo..ale ta příležitost napsat mé zkušenosti do Tématu Týdne...nešlo odolat

Takže lidičky ..buďte na sebe hodní  a podporujte se, co jen to půjde...a všem nešťastně zamilovaným: Bojujte za svoji lásku, dokud to jen půjde....Věřte mi, vyčítali byste si to celej život... A těm šťastně zamilovaným: Ať Vám to co nejdéle vydrží

*Amaranthes*

Srdce lidské má tak přirozenou touhu se oddat, že jakmile nalezne na své cestě člověka, jenž nepochybuje ani o sobě, ani o nás, žádá si nás celé bez výhrady, dáváme se mu bez váhání.

Robert Sabatier






 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vivi Vivi | Web | 10. září 2010 v 21:29 | Reagovat

Znám to, když na tebe lidi koukaj jako na blázna, i když si uplně normální a řikaj ti co je na tobě špatný a co se jim nelíbí.
Ale jak sem časem zjistila, teda spíš jak sem zjistila asi před tejdnem, nesmíš jim dovolit, aby s tebou tak vyjebávali. Řekni jim kam můžou jít, řekni jim že to se do nich tady nenavážíš za to, kdo sou a když nepřestanou, tak se začni smát ty jim. Přece, co jinýho si zasloužej? A pak, když ti daji pokoj, usměj se na ně a zkus se s nima bavit jako by se nic nestalo. Mohlo by to pomoc. I když, kdo ví...

2 ratuska ratuska | Web | 10. září 2010 v 21:30 | Reagovat

Šikana je pěkný svinstvo... Ty co šikanují by občas měli dostat do tlamy...

3 >Dein-Schmerz< >Dein-Schmerz< | Web | 10. září 2010 v 21:31 | Reagovat

To je mi líto. :( Bohužel ti neporadím, protože nevím. Ale přeju, abys to vydržela.

4 Jane Jane | Web | 10. září 2010 v 21:34 | Reagovat

Hezkej ten konec...

5 Taychi Taychi | Web | 10. září 2010 v 21:37 | Reagovat

Nebudu říkat, že tě lituji..protože většinu lidí to naštve. Světt je nespravedlivý! Sakra, proš nás všichni odsuzují?! Kdo jim dal právo nás soudit. Nikdo. Jediný kdo nás může soudit je Bůh anaše rodina, ikdyž ani ta ne. Doufám, že se to spraví. Já sama jsem něco jako storj an vědomosti...takže odemně opisují, ale nějak kamarádksy se nechovají...ale pak mám další dva, kteří to semnou snášejí. Já mám jen jednu opravdovou kamarádku. Ta semnou je od tří let a nikdy mne nezradila. Pak mám kluka..přesně mám stejný pocit. Konečně ve mě někdo věří a já nemyslím na sebevraždu.
Držím ti palce. :)

6 Dancek Dancek | E-mail | Web | 10. září 2010 v 22:00 | Reagovat

Šikana je hrozná věc, a ještě horší je ta bezmocnost. Když dokážeš se někomu svěřit, beztak s tím nic neudělá, a nejhorší je, když ti někdo řekne ať zatneš zuby a život půjde dál.

7 Angie Angie | Web | 10. září 2010 v 22:10 | Reagovat

Tý jo! Tohle asi není moc výmluvné, já vím, ale nějak nevím, co na to říct.
Anebo možná jo. Pár větiček by se našlo.
Podle laye a profilu jsem pochopila, co posloucháš, je ti šestnáct. Je mi stejně jako tobě (doufám, že už to nemáš napsané dva roky, bylo by mi fakt trapně:D), poslouchám ten stejný styl, jako ty. Psalas, že ti nadávali za to, jakou hudbu posloucháš. To mě ti rádoby hiphopeři často nadávali taky, přesto jsem se nikdy necítila šikanována. Jejich urážky mě vždycky tak rozzuřily, že jsem se do nich obula a obouvála stále, dokud nedali pokoj. Pro rock a metal bych umřela a budu ho hájit do konce života. Ne že by to na mě bylo nějak extra poznat (jo, trička mám a takové ty další doplňky taky), ale když chci, aby lidi viděli, co poslouchám, obleču se tak, aby to šlo poznat. A cítím se skvěle, protože jsem to JÁ, na nikoho si nehraju a ať se klidně všichni podívají a pokud se jim to nelíbí - seru na ně! Nebudu se kvůli nim přeci měnit!!!
Zrovna včera a předevčírem jsem se dívala na dokumenty o metalu. Byl to zážitek, vážně. Připadalo mi, jako by ti fanoušci a muzikanti mluvili za mě, četli mi myšlenky, říkali to, co bych řekla i já.
Byl tam jeden fanoušek a ten říkal, že i kdybys neměla nikoho, tak ta hudba tady bude pořád. A je to tak! Hudba je lék na duši, to už mi nikdy nikdo nevymluví. A další chlap tam zase o metalu řekl: "Je to přítel lidí bez přátel, je to muzika pro lidi, které nebaví poslouchat to, co poslouchají všichni ostatní" - a taky má pravdu!
Rock a metal je hudba pro outsidery, samotáře, lidi bez kamarádů...
S těmi kamarády jsme na tom dost podobně. Mě taky vždycky všichni podrazí, zdá se mi to jako naschvál. Vždycky se na mě vybodnou, když se s nimi domluvím, vždycky nemůžou, kašlou na mě, ale když něco potřebují, obrátí se na mě. Dokážu se nad to povznést a říct si: "Nač dělat rozbroje, proč bych na ně měla kašlat tak, jako oni na mě? Já přeci nejsem taková." A jdu a pomůžu jim, jdu s nimi ven, cokoliv, co potřebují. Protože kdybych se k nim otočila zády, neměla bych už nikoho. Chápu, že to může znít tak, jako že mě využívají a možná je to i pravda (i když i já umím říct "dost!", ale nikdy sebou nenechám zametat. Vždycky jim řeknu, co si myslím o jejich chování a postoji ke mě a je to na nich, jestli se poučí nebo ne. Protože se může stát, že jednou tady už pro ně nebudu, protože si najdu ty opravodové přátele. (Takový můj soukromý sen).
Taky jsem jich už pár našla, díky blogu. S těmi lidmi se ale neznám osobně, což mě šíleně mrzí, protože s nimi si rozumím mnohem víc, než s lidmi, které znám osobně. Miluju ty lidi z blogu a už nikdy je nebudu moct vyškrtnout ze svého života, stali se až příliš jeho součástí. A velkou.
A jestli si třeba chceš popovídat nebo tak, klidně mi napiš, byla bych moc ráda :-)
Vidím, že z pár vět se stalo trošku víc vět, takže já dneska končím!
Měj se a metalu zdar! :-P :-D

8 Katie Leto Katie Leto | Web | 11. září 2010 v 17:44 | Reagovat

tak to tě lituju, taky jsem zažila šikanu kvůli tomu co poslouchám a jak chodím oblíkaná, no co přece nebudu poslouchat hip hop když ho nemám ráda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Blog založen: 9.8.2010, Design by Dark Morticia
Všechny články jsou napsané autorkou (Amaranthes Lví Srdce).

free counters