How could I know? How could I see?

14. ledna 2012 v 19:40 | Amaranthes Lví Srdce |  Můj výkecář - Dark Chest of Wonders
Feeling like lost in space to roam forever..


Tuhle "odrhovačku" určitě dost lidí zná.
Dneska jsem zrovna přebírala své staré věci. Papíry, přání, prostě vzpomínky. Tolik blbostí, za které se dneska stydím. Našla jsem tu věci, které jsem psala ve svých dvanácti letech. Pokusy o příběhy, psaníčka, která jsem si posílala s kamarádkami, když jsme něco nutně potřebovali probrat...Deníky, které jsem si psala s mými (tehdy) nejlepšími kámoškami...Bože, takové žvásty. A počmarané sešity vším, co se týkalo The Rasmus, později My Chemical Romance či Linkin Park.
Projdu tohle všechno, polovinu vyhodím..postupně dojdu k výstřižkům z časopisů - opět jsou tam Rasmus, Billy Talent, Evanescence, ale začínají se objevovat i mí 30 Seconds to Mars.
Dále najdu na zemi pár papíru s vytisklými fotkami mého milovaného člověka, který mi způsobil tolik trápení, jako snad žádný jiný muž na světě. Fotky už jsou ovšem značně poznamenané mým kocourem, tudíž jsem je roztrhala a vyhodila.
Ve starém počítači bych možná našla jeden můj rozepsaný příběh, kde jsem se marně snažila spárovat Amy Lee a Jareda Leta. Ovšem nedopsala jsem ho. Zaplať pánbůh - zjistila jsem, že vypravování a psaní příběhů není moje parketa. Mám fantazii, ale neumím ji prodat. Nebo aspoň jsem si toho nevšimla.
Proto radši píšu úvahy, fejetony a další mé oblíbené žánry. Ovšem zrovna vypravování a charakteristika nejsou to nejlepší, v čem bych vynikala.
Ale zpátky k nadpisu - znalci angličtiny si jej určitě přeloží. A pokud ne, najdete překlad na karaoke textech.
A tak se zamýšlím, jestli jsem mohla vědět, jak jisté věci v mé minulosti dopadnou. A taky přemýšlím o tom, jestli bych to samé udělala znovu, i když vím, že minulost těžko změním.
Když vzpomínám na ty chvíle, kdy pro mně nyní trapné věci byly důležité, musím se smát. Nechci je číst, musela bych se stydět, červenat a bůh ví, co ještě. A každopádně nechci, aby to četl někdo jiný, než já.
A tak si říkám - jaké to bude za dalších pět šest let?
Ono se to nezdá, ale člověk se mění, roste, stárne - a to všechno hrozně rychle. Já jsem byla nucena "dospět" už ve svých čtrnácti. Byla jsem šikanována, zamilovala jsem se - ovšem se špatným koncem. Byla to láska veliká, na poprvé tak silná, že se s ní vyrovnávám doteď. A to mi táhne na osmnáct. I když jsem ještě mladá, nebojím se říct, že pro mě to byla láska osudová. Udělali jsme oba hodně chyb - já z nezralosti, neznalosti toho, jak s muži zacházet. On z neznalosti toho, jak zacházet se mnou, z nezralosti a neuvědomění si toho, co mi způsobí, když radikálně změní postoj a najde si jinou. A tak se z malé dospívající holčičky stala zakyslá zombie, jménem Haluz. Víc než rok jsem přežívala. Nic mě nebavilo, dny jsem probrečela, přemýšlela jsem nad tím, proč se stalo to, co se stalo. A s životní chybou číslo jedna přišla i druhá životní chyba. Kvůli tomu člověku a šikaně jsem odešla z jedné školy a přešla na druhou, protože jinde jsem neměla šanci, kvůli blbému průměru, který jsem si odnesla z bývalé školy (protože učitelé se mi pomstili a dali mi schválně o stupeň horší známky, aby mě nikam nevzali). Tudíž pokud jsem nechtěla na intr (což jsem nechtěla), musela jsem na školu, která mi vůbec nic neříká. Další osudová a fatální chyba. Opět na mě čekala šikana a dodneška to tam nesnáším. Učivo mi nic neříká, nejdou mi odborné předměty..a k tomu všemu ještě rok do maturity. Jediné, na čem se tam vyřádím, jsou předměty humanitního zaměření - dějepis, čeština, angličtina, občanka, dějiny, estetika, sadovnická tvorba a tím to končí.
Nejhorší kombinace je, když to člověka nebaví a nemá ho v té škole co držet. Pak se neučí a dopadá to špatně. Já nejsem blbá a nikdy jsem neměla špatné známky, ale vůbec nevím, jak to na té škole do maturity zvládnu. Já se prostě nedokopu k tomu, abych se to začala učit.
Jen se modlím, abych udělala maturitu a mohla jít studovat to, co studovat chci. Jenže při mém štěstí...můžu na to zapomenout.
Jediné, co je na té škole dobré, je to, že máme za pár korun řidičák a pár fajn učitelů.
A tak si tak sedím v kupě schumlaných papírů a přemýšlím o tom, co budu dělat. Spíš jak tohle dopadne. Asi si pod sebou řežu větev, jenže já si nemůžu pomoct. Pokud můžu, tak v té škole nejsu, výhodou je, že jsem dojíždějící, takže sem tam když jdu o hodinu dřív, nic se nestane. Jenže třídní mi už na to pomalu přichází.
A teď si určitě myslíte, jestli o tom ví rodiče. Mamka o tom ví, chápe to a moc dobře ví, že už jsem stejně dospělá. Nebude mi to ještě víc komplikovat, už tak to mám těžké.
Vidím, že jsem jaksi zapomněla smysl tohoto článku. Snad jen nostalgické vzpomínání nad tím, co bylo a co už nikdy nebude. A s čím je potřeba se poprat. Jen nevím, jestli na to budu mít dost síly..
Někdy bych chtěla být ta dvanáctiletá holčička, která je sice jiná, než ostatní a pěkně naivní, ale má pořád své srdce, své sny a představy o životě.
Teď je mi sedmnáct, jsem jiná, v hloubi duše stejně naivní, nemám své srdce, mé sny zmizely a představám jsem vykopala hrobeček..
Je čas dát minulosti sbohem...



A tady je ta "odrhovačka" ze začátku - Lost In Space :)

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ivuše Ivuše | E-mail | Web | 15. ledna 2012 v 11:59 | Reagovat

Pááááni.... 8-O Tvůj článek mě chytil za srdce... A skoro až rozbrečel... :-| Nevím, co k tomu říct... Snad jen - přeju ti, aby se to zlepšilo a abys nalezla štěstí! Budu na tebe myslet... ;-)

2 Sabča Shannonová Sabča Shannonová | Web | 15. ledna 2012 v 14:48 | Reagovat

Do tohodle článku jsem se začetla a Alis já si nemyslím a nikdy jsem si o tobě nemyslela, že nemáš srdce ty podle mě srdce máš a myslím si, že seš fajn kamarádka a holka, která umí podržet a utěšit a mám tě ráda

3 Mysteria Mysteria | E-mail | Web | 15. ledna 2012 v 18:47 | Reagovat

to,že jsi měla a máš takové problémy,to je mi líto a vždycky bylo(teda od doby,co o tom vím) a myslím,že i když to bolí a já nevím,jaký to je,tak to stejně jednou přejde a přešlo,asi kecám blbosti,ale ty jsi fajn holka a super kámoška a každej má něco svýho,co ho tíží,někdo to má horší,někdo ne tolik,ale držím ti palce,ať se to zlepší :-)

4 IvčaSammet IvčaSammet | Web | 18. ledna 2012 v 16:28 | Reagovat

Začalo další kolo SONM :-)

5 Lucilla Leppänen Lucilla Leppänen | Web | 19. ledna 2012 v 20:45 | Reagovat

Pěkně napsané , i když trochu smutnější. Taky občas najdu staré věci , co jsem si kdysi psala nebo sbírala . A fakt se za to někdy stydím . :-)

6 Sharrie Sharrie | Web | 21. ledna 2012 v 18:12 | Reagovat

Ano určitě jedu na MOR 2012 s kámošema, bude to pro mě už 4. ročník v řadě co tam jedu. Je to dokonalý fesťák, ale Brutal Assault taky není k zahození ;-) Bohužel se toto už nedá říct třeba o Metalfestu. Co se týče kapel je to skoro to samý co MOR 2011 a to mě neskutečně mrzí, pořád se koukat na stejné kapely (tedy pokud to nejsou mé oblíbené!), takže si myslím že výběr bandů se neskutečně zúžil. Tudíž už jen kvůli tomu tam nepojedu. Loni jsem tam jela hlavně kvůli Epice a Cradle Of Filth, ze kterých sem asi po necelé druhé písničce musela utýct, byla to hrůza! Takže už nikdy více! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Blog založen: 9.8.2010, Design by Dark Morticia
Všechny články jsou napsané autorkou (Amaranthes Lví Srdce).

free counters