Březen 2012

30 Day Song Challenge - Day 5

16. března 2012 v 16:35 | Amaranthes Lví Srdce |  30 Day Song Challenge
Tož jsem tu zase..poprvé v březnu..po jedenácté v tomhle roce. A to už máme po půlce března..No jo, chodím sem jak do houslí a nic se tu neděje, já vím...Usmívající se
Téma pátého dne je: A song that reminds you of someone.
Někteří opět budou čekat, že se tu objeví něco ze Sammetovy diskografie. A já vím odpovím - tak napůl. Než se budu věnovat samotné skladbě, popíšu vám onen zážitek, po kterém jsem se rozhodla ji přiřadit právě k tomuto dni.


Stalo se to jeden únorový pátek (na datum už si vám nevzpomenu), těsně po dvanácté hodině polední.
Já jsem jako každý všední den jela ze školy a jako každý pátek jsem přestupovala ve Svitavách, jelikož mi v dobu domů nejel žádný přímý bus. Všechno bylo stejné, já jsem poslouchala písničky, škrt řidič opět netopil, tudíž mi byla zima a navíc mi nebylo zrovna dobře. Jenže osud mi v ten den nadělil větší šok, než jen to, že mi byla zima a zle. Na vlakovém nádraží, kde autobus pravidelně staví, nastoupil člověk, kterého bych tam rozhodně nečekala. Pan Hajzlonen osobně. Asi nevíte, o koho jde. A ani bych mu tak neměla říkat, když ho mám tak ráda. Jenže Hajzlonen je prostě přezdívka. Nemůžu vám říct jméno ani přijmení, jelikož by si to mohl přečíst a poznal by v tom sebe (což se možná stane i tak, ale doufám, že tento mně tak milý tvor tento blog nenavštěvuje).
Pan Hajzlonen je...hm...muž. Což je jasné jak facka, když je to pan. On to není pan, on je to muž lehce po dvacítce. Žádný cucoň, krásný to muž, do kterého jsem se před skoro pěti lety bezhlavě zamilovala. Pan Dokonalý, co mi zničil život. Myslím si, že na vysvětlení to stačí. Možná si řeknete, že pět let je hodně dlouhá doba na to, aby se člověk mohl odmilovat, jenže v tomhle případě to prostě nefunguje. To je prostě tak, když víte, že k někomu patříte. Někdo z Vás to už určitě zažil. A kdo ne, tomu to vysvětlovat nebudu, protože to si musí člověk zažit.
Nemá cenu vám tu popisvoat důvody, proč ho mám stále ráda, ani to, jak a proč mi zničil život, nebo spíš čím jsem si ho zničila sama. Jisté je jen jedno. Vztah k tomuto muži mě připravil o všechny naděje, sny, o kus sebe samé a taky mě donutil hodně předčasně dospět. Ale dal mi i některá úžasná pozitiva, poznala jsem lásku. Sice ne takovou, jako mnoho mých vrstevníků, ale poznala. Někteří, se kterýma si povídám blíž, ho znají i podle fotky. Sem ji dávat nebudu - víte proč, psala jsem to výše.
Ale zpět k tomu pátku. Tohoto člověka jsem už delší dobu neviděla, proto mě to tak zasáhlo. Jako vždy se mi šíleně rozmlátilo srdce a ztuhla jsem jak šlehačka, když do ní narvete minimálně deset ztužovačů a rozšleháte. Nebo ještě líp - ztuhla jsem jak beton. V autobuse nebylo už moc volných sedaček. Vedle sebe jsem měla volno a byla jsem připravena, že si půjde sednout ke mně. Vždycky, když se s ním mám setkat, tak radši někam uteču, teda pokud je ta možnost. To proto, že setkání s ním mimo jiné i bolí a připomíná mi minulost. Jenže tady nebylo kam zdrhnout, tudíž jsem musela dát místo mozku přednost svému srdci a kapitulovat. Ale pak se stala chyba. Těsně za řidičem bylo jedno volné místo a on si tam sedl. V duchu jsem si říkala - to mě snad neviděl? Buďto mě neviděl, nebo se mnou nechtěl mluvit. Možná mě chtěl ušetřit, protože asi zjistil, jak to se mnou je. Nevím...v tu chvíli jsem na něj byla vážně naštvaná. Byla jsem odhodlaná se mu podívat do tváře a promluvit si s ním. A on to vzdal, on uhnul. Nebyla jsem to já. Autobus si jel dál směrem k městu, kde já i tenhle maník bydlíme. Po chvíli, co se mi podařilo se aspoň trochu uklidnit, jsem si pustila MP3jku a probodávala jsem ho očima. Nebo spíš jsem se koukala, co je na něm nového.

Blog založen: 9.8.2010, Design by Dark Morticia
Všechny články jsou napsané autorkou (Amaranthes Lví Srdce).

free counters