Září 2012

Wallpapery se Sharon den Adel (Within Temptation)

30. září 2012 v 17:04 | Amaranthes Lví Srdce |  Tvořím
Zhruba před dvěma týdny, kdy jsem měla tu wallpaperovou mánii, jsem si ve škole řekla, že až přijedu domů, tak musím udělat wallpaper se Sharon. Kupodivu tyhle mé školní nápady skoro nikdy nedopadnou, ale ten den jsem si stála za tím, že ho prostě chci udělat. (To zní krutoperverzně, co? :-D)
Já jsem sice chtěla, ale můj program ne. (Ne, já se du s těma dvojsmyslama zastřelit). Při každé, byť sebemenší úpravě, se seknul a následně pak i vypnul, takže jsem musela ukládat každej prd. (Proboha, neberte to doslovně! :-D) To jsem ještě zjistila, že asi tři fotky, které jsem pracně ořezávala, se mi tam prostě nehodí. Nakonec jsem dospěla k názoru, že wallpaper bude růžový. Ano, já, která nemám růžovou, jsem dělala wallpaper (s metalovou zpěvačkou) v růžové barvě.
No nakonec jsem to dopiplala do zdárného konce a udělala jsem ještě černou verzi, aby náhodou některý metalista nebyl dotčen.
Na DeviantArtu měl docela úspěch (wallpaper, ne metalista), vidělo ho už přes sto lidí, devět ho má v oblíbených a přes patnáct lidí si ho stáhlo - takže pokud je tu nějaký fanoušek Within Temptation (a Sharon den Adel), tak ho nabízím ke stažení i zde.
Pokud byste si ho chtěli stáhnout a nevyhovoval by vám ani jeden rozměr ze šesti, napište mi prosím, v jakém rozměru (v px) ho chcete, jakou verzi (jestli černou nebo růžovou) chcete předělat a já vám ho s klidem zmenším dle potřeby. :-)
Mám ve složce rozdělaný wallpaper s Anette, s Amy Lee a ještě jeden se Sharon, ale pochybuji, že bych je snad dodělala. Tohle je poslední výtvor na hodně dlouhou dobu - tedy pokud bych se nenaučila trochu pracovat s Photoshopem nebo by mě to zase nechytlo natolik, že udělám dva za večer. :-D
(Wallpapery samozřejmě, nic (a nikoho) jiného dělat nehodlám! :-D)

30 Day Song Challenge - Day 8

28. září 2012 v 2:31 | Amaranthes Lví Srdce |  30 Day Song Challenge
Po opravdu dlouhé době se hlasím s 30 Day Song Challenge, kterou bych chtěla posunout trochu dál, abych mohla začít dělat i něco jiného.
Téma osmého dne je "a song that you know all the words to" - tudíž píseň, od které si pamatuji i text.
Původně jsem měla v seznamu napsanou jednu skladbu od 30 Seconds to Mars, ale v poslední době jsem musela vzhledem k situaci naznat, že se zde objeví píseň naprosto odlišná.
Není tomu tak dávno, co jsem ji našla. Poprvé jsem ji slyšela naživo ve Vizovicích. I když se mi koncert moc líbil, neměla jsem z toho ještě takový rozum, abych si to naplno užila. Chci říct, ta skupina mě tolik nebrala a šla jsem tam spíš ze zvědavosti.

Grafika s Tobiasem Sammetem

15. září 2012 v 16:06 | Amaranthes Lví Srdce |  Tvořím
Po delší době jsem se rozhodla přidat něco ze své tvorby. Podařilo se mi stáhnout nějaké brushe (nevlastním Photoshop, ale COREL, kde všechno funguje jinak a brushe z PS tento program nepodporuje, takže je nutné některé png převést do průhledného pozadí) a tak jsem se trochu rozjela. Sice jsem si říkala, že už žádnou grafiku nebudu dělat, jelikož mi bylo řečeno, že to se to grafikou ani nazvat nedá. Jenže mě chytl zase nějaký amok a tak jsem se zkoušela "zdokonalit".
Taky jsem konečně našla vhodnou licenci na COREL a nemusím se teď strachovat, že po měsíci ho už nebudu moci používat.
Jako první jsem vytvořila obrázek s Tobim a textem z písničky The Spirit Will Remain (Hellfire Club).
Po nahrání na facebook a DeviantArt jsem zjistila, že se obrázek lidem líbí, takže ho dávám i sem.
Co se týče rozměrů, je udělaný pro úvodní fotku na facebookový profil.

Pokud chceš, pokračuj pod perex. :-P

Klasicko - neklasický článek o prvním dnu v ústavě, který má ke škole hodně daleko..

3. září 2012 v 23:24 | Amaranthes Lví Srdce |  Můj výkecář - Dark Chest of Wonders
Zdravím Vás, moji milí blogeři. ;-)
Usilovně přemýšlím nad názvem tohoto článku, ale moji přetíženou a unavenou hlavu naprosto nic nenapadá.
Nemá snad ani cenu psát tu taková ta klišé, že škola začala a prázdniny jsou u konce. Nebo ještě horší slogany typu "škola volá!" či "hurá do školy".
Já se do ní nikdy netěšila, to klidně přiznám. Ono totiž ani není na co - na věčné pendlování mezi dvěma městy, nedostatek spánku či času pro sebe. A tak mi z toho vychází, že budu mít "pro sebe" jen víkendy. Pátek odpoledne nejspíš strávím (doufám v to!) vzděláváním se v hudebním oboru (byť uměleckou mám již od konce minulého školního roku hotovou, ale nechci se hudby vzdát), sobotu dospáváním celého týdne a neděli dospáváním soboty. Nevím, jestli mi rozumíte, ale počátkem školního roku má potřeba spánku akutně roste až do astronomických výšin (to až do konce školního roku).
A teď bych se už konečně mohla dostat k popisu mého prvního školního dne. Doufám, že to bude poslední první září (no první ne, třetí, ale to je jedno..) v mém středoškolském životě. Kdyby nebylo, musela bych se jít picnout.
Nemůžu říct, že bych byla nervózní. Ono nebylo z čeho. Leda z mých "fajn" spolužáků či z rozvrhu, ale to mě netankovalo. Takže jsem pokojně šla spát až v jednu v noci (a to i přes to, že už jsem o půl šesté musela být zase vzhůru) a kupodivu jsem se vzbudila přesně tak, jak jsem potřebovala (samozřejmě mě vzbudil budík, sama bych nevstala).
Cestu do školy snad radši přeskočím, není na ní nic zajímavého, ale zajímavější je spíš příchod do třídy.
Už od druháku jsem byla zvyklá, že v době mého příchodu ve třídě ještě skoro nikdo není. Takže jsem spoléhala na to, že ve čtvrťáku tomu nebude jinak. Jenže ouha, třída byla plná. Horší ale bylo, že na MÉM místě (sedávala jsem na něm dva roky) seděly dvě naprosté pipky (slabé slovo).
Člověk by snad už i přežil fakt, že při vstupu do třídy mě nikdo nepozdravil, ale že dvě krávy zaberou mé místo, to mě vážně naštvalo. Tudíž jsem byla nucena zabrat první lavici v prostřední řadě. To už mě nezajímal ani rozvrh, protože jsem byla prostě mimo.
Šla jsem tedy za svými bývalými "spolusedícími" (dvě holčiny, které se mnou kupodivu mluvily, asi jako jediné ze třídy) a nějak jsem se snažila navázat hovor. Kupodivu jsem jim nevadila, aspoň jedno plus. Kdežto má bývalá spolusedící (a jedna z mých dobrých bývalých kamarádek) ani neměla potřebu mi říct "ahoj". Skvěle to naše kamarádství dopadlo, ovšem nejsem si jistá, že je to moje chyba. Ale o tom asi jindy.
Holky rozebíraly rozvrh, tak jsem nakonec vzala i ten svůj a podívala jsem se na rozpis jednotlivých mučících předmětů. Musím říct, že nemáme tak špatný rozvrh. Vlastně ho máme nejlepší za celé čtyři roky, což je co říct, jelikož naše rozvrhy (čtyřkrát na sedm, čtyřikrát do čtyř - celý prvák, druhák a třeťák) bych nepřála fakt nikomu.
Už jen fakt, že máme čtyři dny v týdnu na osm je docela fajn zpráva. Ale vadí mi pátek, naše třída ho měla vždy kratší kvůli internátníkům, kteří potřebovali na bus, ale letos máme v pátek jednou za 14 dní praxi a jednou za normální učební den. Sečteno a podtrženo - máme do půl jedné. Někomu to přijde směšné, ale máme od sedmi a já ještě dojíždím.
Poté přišel konečně třídní, velkoryse nám zopakoval, že nám do maturity zbývá šest měsíců čistého času (zajímavé, mé mamce prý říkal pět!) a že nesmíme mít moc absence a kdesi cosi. My v té škole totiž nesmíme dělat víc věcí, než můžeme. Ještě nějaké papírování, polepování lavic (nechápu proč!) a po třech hodinách jsem mohla konečně jet domů. No já bych i jela, jenže autobus jaksi ne. Musela jsem hodinu čekat v jednom městě a další hodinu v druhém, než jsem se vůbec dostala domů. Fakt krásné spoje!
Takže jsem dojela domů, ještě jsem šla nakoupit a naivně jsem si i myslela, že si půjdu potvrdit kartičku. No ovšem na busáku měli zavřeno, takže budu muset jak ta ***** (tadadý, tádádá - myslete si co chcete) jezdit za plné jízdné ještě minimálně jednu cestu.
Ne, vážně nechci uvěřit tomu, že už nebudu moci spát, kreslit, číst či dělat jiné věci, které jsou tak užitečné pro moji osobu. A to všechno jen kvůli jedné bárbíně a jedné kravce. Vlastně dvěma kravkám. (Jestli to čte někdo z mého kolektivu, tak prosím, je mi to jedno, jste prostě třída plná namachrovaných kravek, které si neumí ničeho vážit a naprosto se nechováte jako budoucí maturanti či jako dospělí lidé, ale jako stádo slepic vypuštěných z kurníku - až na světlé vyjímky!)
Jedinou útěchou je fakt, že při půlených hodinách a seminářích si budu moci sedat víc dozadu, takže stejně budu dělat to, co uznám za vhodné.
Možná si řeknete, že mám teda "úžasné" životní hodnoty, když nedovedu snést fakt, že nesedím na místě, které si zasloužím víc já, než ony, jelikož ony z něj nemají rozum. No možná máte pravdu, ale po tom trápení, které jsem si se spolužáky (i s učiteli) zažila, bych si zasloužila aspoň to PITOMÉ MÍSTO!.
No nic, budu muset doufat, že je nějaký kantor brzo vypakuje a půjdou pěkně místo mně do první lavice.
Já v první lavici koneckonců seděla celou základku, půl gymplu a ještě v prváku.
Ještě jsem zapomněla podotknout, že za mnou sedí ty největší šprtky ve třídě, které se rovněž velice přetvařují. Ve třídě by se posraly samou milostí, ale jak odejdete ze třídy, tak je to samé "ta kráva, ta pizda..".
Já, jakožto bohém, se s nimi asi nikdy neshodnu. Ony totiž nevedou něco, čemu se říká přirozená inteligence, mají totiž v penále hodně velký balík taháků - to je celé jejich vyznamenání.
Radši budu taková, jaká jsem, ale přirozeně inteligentní. Ne jako ony.

Mrzí mě jen, že jsem nestihla dopsat některé články, ale to snad v průběhu roku doženu. Hlavně se musím hnout se články o Masters, jinak se s tím budu táhnout do Vánoc. ;-)
Takže se omlouvám, pokud to tu bude trochu zet prázdnotou, mám hromadu povinností (zkoušky, dodělání maturitní práce - o téhle "veselohře" Vám taky povím, ale až jindy; praxe, povinná četba, maturita).
Každopádně se pokusím sem chodit častěji, mám to tu ráda! :-)

PS: Držte mi palce, jen tak. Nic jiného po Vás nechci. :-)
PPS: JÁ CHCI ZPÁTKY DO VIZOVIC! PASKÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ! HÓÓÓÓVNÓÓÓÓ!

Dobrou noc a Sammet s Vámi
Amaranthes Lví Srdce (To-byl-ďas ze Sammetu, Sardinka I.)

Blog založen: 9.8.2010, Design by Dark Morticia
Všechny články jsou napsané autorkou (Amaranthes Lví Srdce).

free counters