30 Day Song Challenge - Day 8

28. září 2012 v 2:31 | Amaranthes Lví Srdce |  30 Day Song Challenge
Po opravdu dlouhé době se hlasím s 30 Day Song Challenge, kterou bych chtěla posunout trochu dál, abych mohla začít dělat i něco jiného.
Téma osmého dne je "a song that you know all the words to" - tudíž píseň, od které si pamatuji i text.
Původně jsem měla v seznamu napsanou jednu skladbu od 30 Seconds to Mars, ale v poslední době jsem musela vzhledem k situaci naznat, že se zde objeví píseň naprosto odlišná.
Není tomu tak dávno, co jsem ji našla. Poprvé jsem ji slyšela naživo ve Vizovicích. I když se mi koncert moc líbil, neměla jsem z toho ještě takový rozum, abych si to naplno užila. Chci říct, ta skupina mě tolik nebrala a šla jsem tam spíš ze zvědavosti.


Mluvím o headlinerovi čtvrtečního večera - o nizozemské symphonic metalové skupině Within Temptation.
O téhle kapele vím už zatraceně dlouho - tak od roku 2006, kdy jsem o ní poprvé slyšela v rádiu a (bohužel) se objevila tuším i v Bravu či v Popcornu.
Pamatuji si, že srovnávali Sharon den Adel, Amy Lee, Tarju Turunen a Anette Olzon. Čtyři naprosto odlišné zpěvačky.
Tehdy jsem metal nijak neřešila, takže mě zajímala jen Amy Lee a o ostatních jsem toho moc nevěděla. Teda spíš jen to, že ta první je zpěvačka z oněch Within Temptation a ty další z nějakých Nightwish.
Přišla doba, kdy jsem se začala zajímat i o tvrdší žánr, než je rock, o metal. A Within Temptation už mi tak cizí nebyli. Neznala jsem od nich pravda nic, ale věděla jsem, že tam zpívá uznávaná zpěvačka a že jim to šlape. Ale nevím proč, nějak jsem se jim nevěnovala. Většina mého zájmu tehdy padla právě na Nightwish, které od té doby řadím mezi ty nejlepší, Tarja neTarja.
Pamatuji si, že mi je někdy kolem vydání alba The Unforgiving připomněla Morticie s tím, že se jí hrozně jeden song z toho alba. Písničku jménem Iron jsem si poslechla a zaujala i mně. Stáhla jsem si album - sice znělo dost moderně a elektronicky (místy s lehce popovým nádechem), ale jinak se mi docela zamlouvalo.
Vzpomínám si, že jsem si ho v muzice ve Velkém Meziříčí i chtěla koupit, nevím, proč jsem to nakonec neudělala. Měli tam i Avantasii a Edguy, ale ty jsem ještě neznala, byť jsem ty alba držela v ruce.
Do své MP3 jsem si dala jen Iron, protože jsem opravdu neměla místo na celé album. Po nějaké době jsem vymazala i Iron, protože jsem měla oblíbenější písničky, které jsem na tom přístroji chtěla víc a 1 GB byl na tolik hudby, kterou jsem milovala, dost málo.
Tím opadl i můj veškerý zájem o Withiny. Stala se z nich opět kapela s dobrou zpěvačkou, přeelektrizovaným albem a popovým nádechem.
Opravdu bych se nestyděla přiřadit poslední album Withinů spíš k modern metalu, než k symphonic metalu. Někomu můžou připomínat Amaranthe, ale WT jsou absolutně jiná třída, Amaranthe jim nikdy nebudou sahat ani po kotníky.
Avšak když tu měli být minulý rok na podzim, uvažovala jsem, že bych na jejich koncert i přes to, že je vlastně pořádně neznám, ráda zašla. Ovšem to ztroskotalo na penězích, jako obvykle.
Příležitost se naskytla až na letošních Masters of Rock. Nevím z jakého důvodu, ale vydupala jsem si, aby se jelo už ve čtvrtek. Byla jsem na ně zvědavá, stejně jako na Bloodbound, kteří hráli po nich. Chtěla jsem vidět i Kameloty, ale to bylo vzhledem k situaci nějak zavrhnuto.
Koncert Withinů byl v mnohém dokonalý - krátké filmy, projekce, úžasná show, bezchybný zpěv Sharon den Adel, skvělá komunikace s publikem, chytlavé písničky a i na samotných muzikantech bylo vidět, že si koncert užívají. Vše bylo dokresleno tím, že Sharon slavila v ten den narozeniny, takže se ještě navíc i přálo.
Po koncertě jsem byla mírně vyvedená z toho, že tahle (pro mně) docela nezajímavá skupina byla schopná udělat takovou show.
Nakonec jsme si je pak doma pouštěli z mobilu Morty a já jsem začínala přicházet na chuť i starším písničkám.
Stáhla jsem si jejich diskografii a tenhle víkend jsem si ji pořádně proposlouchala.
A nebojte, už se konečně dostáváme k písničce, kterou chci v tomto článku představit. Na první poslech moje uši vůbec nezaujala. Pak jsem si ji poslechla znovu a zjistila jsem, že se mi docela líbí, byť byla docela nevýrazná. Druhý den jsem narazila i na živák a ten byl podstatně lepší. Můžu říct, že celý den jsem poslouchala jen tu písničku, hrála pořád dokola. Druhý den taktéž. Za tu dobu jsem se naučila skoro celý text a můžu říct, že vokální projev Sharon den Adel je naprosto úžasný. Sharon má opravdu dobrý mezzosoprán a těžko se mi hledá zpěvačka, která by měla podobný hlas. Možná by se našel, ale musela bych hodně pátrat. Každopádně Sharon patří k těm nejlepším. Nějaké popinky typu Avril (a kdo mi řekne, že Avril je rockerka či rebelka nebo snad punkerka, tomu to velice rychle vymluvím), Miley, Rihanna a další rádoby zpěvačky se můžou jít zahrabat. Na studiovce zní "veleslavně", ale když se člověk koukne na koncerty, tak je rád, že mu v první minutě neupadnou uši z toho, jak dotyčná zpívá falešně.
Jestli chcete kvalitní vokalistky či vokalisty, zaměřte se na vybrané kapely v rocku, v metalu či v klasice. V popu je najdete málokdy - nějaké tam jsou, ale je jich žalostně málo.

Písnička se jmenuje The Never-Ending Story (album Mother Earth) od skupiny Within Temptation.

Live verze - má nejoblíbenější. Najdete ji zde, kdyby se to zase rozhodlo zmizet nebo proházet.


Tady je verze originální - trochu jemnější a rychlejší. Vysoké tóny tam nečekejte, najdete je až v posledním refrénu.


Zde najdete verzi akustickou, která je taktéž velice povedená.


Teď už jen na Vás, jestli si nějakou z těch verzi poslechnete. Tahle písnička si to zaslouží - není sice plná burácejích kytar, bubnů a basů, ale je dokonalá taková, jaká je. Absolutně jednoduchá - klavír, vokály, kytary a nějaké drobné nástroje, nic víc. Maximálně klávesy.
Omlouvám se za delší článek, ale to už mám v povaze. Jakmile mě zaujme nějaká skupina, musím se o ní prostě vypovídat.

No nic, mějte se, já zas něco napíšu - někdy.

"We're part of the story, part of the tale, sometimes beautiful and sometimes insane. No one rebembers, how it began."

Amaranthes
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Morticia Lehtonen Morticia Lehtonen | Web | 28. září 2012 v 10:37 | Reagovat

Musím říct, že na MORu jsem NES měla spíš za "uklidňovačku", takže jsem si ji poslechla, ale pořád jsem si stála za tím, že tam mají i lepší písničky - nebo takto: čekala jsem, až se dostane řada na další mé oblíbené, protože s touto písničkou jsem se tehdy ještě tak neztotožňovala.
Jenže tento týden jsem si nastavila na WM playeru náhodné přehrávání a jednou z písniček, která mi tam začala hrát, byla i NES, tak jsem ji nechala (normálně bych to ale asi posunula). A najednou se mi strašně zalíbila. Krásná, dojemná... To je prostě ten typ písničky, která se ti nezalíbí na první poslech, ale když si ji pustíš víckrát, velice tě okouzlí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Blog založen: 9.8.2010, Design by Dark Morticia
Všechny články jsou napsané autorkou (Amaranthes Lví Srdce).

free counters