Rozhovor Morticie s Amaranthes (část I.)

13. ledna 2013 v 17:24 | Amaranthes Lví Srdce |  Rozhovory
Po hodně dlouhé době jsem se rozhodla zveřejnit první část rozhovoru, který proběhl někdy v měsíci listopadu. První část je především o metalu, žánrech a Masters of Rock, který jsem navštívila loni. Otázky pokládala moje kamarádka a blogerka Morticia.

Na otázku, jak ses dostala k metalu, se tě tu už mnoho lidí ptalo, proto by bylo hloupé ptát se znovu. Co tě na něm ale tak uchvátilo a co bys na něm vyzdvihla?
Zas tolik lidí se na to neptalo. Trochu to můžu připodobnit tomu, že si někteří myslí, že jsem Amaranthes podle skupiny Amaranthe, což není pravda, jelikož já skupinu Amaranthe nemusím a za metalovou ji nepovažuju, hlavně kvůli jejich zpěvačce. K metalu jsem se dostala díky Nightwish, což ostatně hromada metalistů, které znám. Nightwish byli mým odrazovým můstkem k metalu, i když nepopírám, že už před nimi jsem metal neposlouchala. Takovou Metallicu nebo Iron Maiden zná snad každý, ani já jsem nebyla vyjímkou. Nightwish nebo Within Temptation znám už hrozně dlouho (od roku 2004), ale aktivně jsem je začala poslouchat až v roce 2008 (Nightwish) a 2011 (Within Temptation). Vůči metalu jsem měla jeden velký předsudek - myslela jsem si, že tenhle žánr (subkultura) je jen o tvrdých kytarách a o ječení. Právě díky Nightwish jsem zjistila, že tomu tak vůbec není. Metal je melodický, miluji na něm to skloubení harmonie, propojení klasických žánrů, ale také texty, které vás donutí přemýšlet; geniální zpěv nebo třeba dynamika a jednotlivé prvky, které do sebe perfektně zapadají. Předsudky o metalu ostatně kolují pořád a je to jeden z hlavních důvodů, proč je společensky dost nepřijatelný.
Když už jsme u toho, mohla bys připomenout těm, co to nevědí, nevšimli si toho nebo na to zapomněli, které jsou tvé nejoblíbenější metalové subžánry?
Doufám, že si toho za ty roky všimli. Nejradši mám symphonic metal, power metal, speed metal, a heavy metal. Dál si ráda občas poslechnu třeba thrash metal (jen Metallicu) nebo folk metal.


Zatím se ti nepovedlo zveřejnit svůj deníček z festivalu Masters Of Rock, který jsi měla rozepsaný. Mohla bys nám tedy aspoň ve zkratce napsat, které kapely se ti nejvíce líbily, na které ses těšila nejvíce, které tě nejvíc zklamaly a stručně popsat své zážitky?
To máš pravdu. Jeden článek, který měl několik tisíc znáků, mi zřejmě smazal někdo z administrátorů blog.cz.
Největším překvapením pro mě hned první den byli Within Temptation. Nedělala jsem si žádné velké naděje, že by se mi koncert mohl líbit, protože jsem je neměla pořádně naposlouchané. Navíc jejich poslední deska byla hodně přeprodukovaná a na můj vkus krapet vyměklá. Ale chtěla jsem na ně jít a poslechnout si je. Koncert mě naprosto dostal, Sharon je báječná a charismatická zpěvačka. Tak trochu mi bylo líto, že jsem nebyla na jejich autogramiádě.
Nightwish mě překvapili hodně, i když se musím přiznat, že jsem čekala krapet víc. Rozhodně bych ze setlistu vyhodila některé písně, které se mi tam prostě nehodily (Come Cover Me, Over The Hills And Far Away..). Taky mi vadil docela špatný zvuk a "solné sloupy" v podobě lidí, kteří přišli jen kritizovat a očumovat. Uvítala bych mnohem víc písničky z Dark Passion Play, nebo některé z Imaginaera (Rest Calm, Turn Loose The Mermaids..). Každopádně Anette nezklamala a nemůžu říct, že by jí to někde ujíždělo. Bohužel to byl první a zřejmě poslední koncert Nightwish, na kterém jsem kdy byla.
Dál mě překvapili Stratovarius nebo Arakain s Luckou Bílou, která má neuvěřitelný hlas, ze kterého mě mrazilo ještě hodně dlouho potom.
Největším negativem byl snad déšť, který nám zkazil většinu pátku a soboty; pak taky nedostatek peněz a to, že jsem se nedostala na některé kapely, které jsem chtěla vidět - například Kameloty.
Málem bych zapomněla na Edguy. Před koncertem jsem měla pocit, že už to nebude taková pecka, jako byla na jejich starších koncertech, ale během autogramiády a začátku koncertu mě to absolutně přešlo. Jen Tobi byl urejpaný víc, než obvykle, a v některých jízlivých prupovídkách jsem ho nepoznávala. Každopádně koncert jsem si užila, jen jsem si vedle některých jedinců připadala jak blázen, protože publikum na koncertě Edguy mi nějak úžasné nepřišlo.
Edguy - tvá, pokud se nepletu, druhá nejoblíbenější kapela. Ta první je Avantasia (to náhodou vím), která bude na příštím ročníku Masters Of Rock. Určitě uděláš všechno proto, aby ses tam zase dostala. A já to sice vím, ale jaké kapely (kromě Avantasie) by sis ještě ráda šla poslechnout?
To si piš, že udělám. Už na tom aktivně pracuji. Jen doufám, že do té doby nezhebnu. :-D
Příští ročník bude podle mého názoru lepší, než letošní. Jen si to vezmi - Avantasia, Epica, Lordi, Dragonforce, Powerwolf, Anneke nebo Masterplan - to vůbec nezní špatně! Byla bych ráda, kdyby potvrdili ještě třeba Rhapsody of Fire nebo Xandrii.
Pamatuji si, jak jsme se na tom posledním ročníku málem nechaly rozmačkat na autogramiádě Edguy. Ostatní čtenáře určitě zajímá, co sis z ní tehdy (kromě zážitků) odnesla a jakou to pro tebe má cenu?
Ty ses nechala namáčknout na zábrany, mě zase drtily davy. Vzpomínám si, že jsem byla davem poponášena (a to nejsem žádná vyžle a navíc jsem na sobě ještě měla Steelky), málem mi rozdrtili Hellfire Club i ten tvůj foťáček, co vypadal spíš jako dětská hračka. Kvůli té šílené mačkanici chtěla ta pořadatelka (blondýna, co tam pořád "organizovala" Tobiho - mám pocit, že mu už solidně lezla na nervy) autogramiádu ukončit. Naštěstí to neudělala, tak jsem během deseti minut stála před Edguy a nevěděla jsem, jak s tím mám naložit. Možná to bylo nedostatkem kyslíku, možná šokem, že vidím svou nejoblíbenější kapelu (já vím, psala jsi druhou nejoblíbenější, ale vzhledem k tomu, že obě vede Sammet, na tom snad vůbec nesejde. Avantasia je navíc projekt :-P)
Podala jsem Jensovi booklet od Hellfire Clubu a matně si pamatuji, že se mě ještě ptal, kam to chci podepsat. Jens na mě udělal hrozný dojem - jak na autogramiádě, tak i na koncertě. V ruce jsem držela zapnutý foťák a měla jsem Tobiho v záběru, ale v ten moment jsem si uvědomila, že fotit nechci. Možná bych prošvihla jediný moment, kdy jsem měla možnost si ho pořádně prohlídnout, což jsem nechtěla. Nevím proč, ten foťák se tam prostě nehodil (asi na mě v tu chvíli promluvil duch svatý, co já vím ;-)). Spolu s bookletem jsem se posouvala i já - až jsem se doškobrtala k Tobimu, který si zádumčivě prohlížel můj Hellfire Club. Možná ho mrzelo, že moc lidí tam nebylo s jejich poslední deskou (Age Of The Joker). Po pár sekundách, než jsem vůbec stačila zaregistrovat Tobiho, jsem musela dál - Felix byl tak trochu nafučený, těžko říct proč. Poslední byl tuším Eggi, který nezklamal a opět byl v dobré náladě, jako snad vždycky. Ještě jsem mu poděkovala a pozdravila ho - a on kupodivu odpověděl.
Za ani ne minutu bylo po všem. Vrátila jsem zpět ke svému doprovodu (Morty a můj bratr - její přítel), kteří se chtěli jít najíst. Já jsem hlad neměla, ale stejně jsem musela jít s nimi. Původně jsem tam chtěla zůstat a dívat se na Maestra, ovšem konzum mého doprovodu vyhrál. :-D
Z autogramiády jsem si odnesla podepsaný Hellfire Club, v sobotu jsem si koupila The Scarecrow od Avantasie. Ale nejvíc pro mě vždycky bude znamenat osobní setkání. Je to srdeční záležitost.
Pamatuješ na akci "foťák"? Neustále jsme musely kupovat nové baterky, což byla "sranda", protože v jeden den jsme měly problém vůbec nějaké sehnat. Během vystoupení se zase špatně fotilo kvůli kamerám, příliš nebo málo pohyblivým lidem (a muzikantům), vybitým baterkám a nedostatku prostoru. Hodláš tomu příště nějak předejít nebo to bereš jako součást festivalových eskapád?
Jistě - docela jsem se za něj styděla. Byl to pětimegapixelový foťák, který vypadal jako dětská náhražka. Ale aspoň něco. Horší už byly baterky, jelikož balíček, který jsem měla koupený, jsem nechala doma. Baterky žral foťák vcelku hodně, výsledek byl však nevalný. Pamatuju si, že na koncertě Edguy jsem musela co chvíli přendávat baterky. Vyšlo z toho jen pár "slušně mázlých" fotek, na kterých byl věčně jen Jens, který nám ochotně pózoval. Něco jako Emppu z Nightwish, akorát v jiném podání. Tobiho se mi podařilo vyfotit jen jednou - a to ještě jen jeho zadek. Bylo totiž nemožný ho vyfotit - pořád někde pobíhal, nebo mi zase v záběru zavazela kamera.
Mohla jsem mít jeho krásnou fotku - nevím, asi se stal zázrak, ale Maestro mě uviděl v první řadě, jak se ho snažím zachytit. Tak si stoupl pěkně do záběru a čekal, až ho vyfotím. Myslím, že ta situace mu přišla docela srandovní, když viděl holku s takovou "hračkou", jak se snaží konkurovat novinářům se zrcadlovkami, které měly půl metru dlouhý objektiv. Každopádně Tobi trpělivě čekal, jenže..
Zdechl mi foťák. Baterka byla v háji a dokonalý snímek, který jsem měla v záběru, taktéž. Nedovedete si ani představit, jak naštvaná jsem byla. Tobi už byl samozřejmě zase na druhém konci pódia, protože si myslel, že "dílo je dokonáno".. Na foťák jsem se naštvala a hodila ho do tašky s tím, že s ním nechci už nic mít.
Každopádně i tenhle problém už mám vymyšlený - chci si k narozeninám pořídit ultrazoom, snad se mi povede na něj našetřit. Pak už bude záležet jen na tom, jak blízko se dostanu ke stage a jestli bude nějaký muzikant ochotný pózovat do objektivu J
Jako zajímavou eskapádu bych označila spíš naše "bydlení".
Takže tě asi spíš štval ten náš "velký a nepromokavý" stan, ne?
To ani ne. Ze začátku to vypadalo dobře - dokonce se nám povedlo ho i postavit, jenže v pátek pršelo a v sobotu taky. Stan se nakonec ukázal jako hrozně malý, vzhledem k tomu, že v noci ze soboty na neděli jsem se mačkala v rohu, protože jsi (ano, ty, Morticie!) velkoryse ležela ze tří čtvrtin na mém místě. A že do něj zatýkalo, to už snad ani nemusím připomínat. Nechtěla bych vidět, co by se stalo, kdyby se přes Vizovice přehnala bouřka.

Pokračování příště..
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zdebra Zdebra | Web | 13. ledna 2013 v 17:48 | Reagovat

Déšť mi ve Vizovicích ani nevadil. Akorát jsem se bála o stan, tak jsem si koupila velikou plachtu. A byla jsem ráda, že není takové vedro jako v 2010. A s baterkama mám taky takovou zkušenost. Nebo i s paměťovkou. Poprvé jsem si tam totiž vzala jen 1GB paměťovku, jenže jsem netušila, že bude mít Tarja zvukovku, tak jsem i nahrávala, a potom zrovna před tím nejlepším "plná paměťová karta". Naštěstí jsem měla ještě jednu, ale tu jsem si nechala na večer a další den jsem si koupila 4GB, kterou mám doteď a vždycky mi připomene Vizovice. A baterky jsem si taky radši přikoupila. Loni mi baterky vydržely víc. Krotila jsem se. :-D

2 Sabča Shannonová Sabča Shannonová | Web | 2. února 2013 v 16:24 | Reagovat

dobrej rozhovor

3 Verča Verča | Web | 9. února 2013 v 18:20 | Reagovat

zajímavý rozhovor jinak ti musím pochválit tvůj novej dezz je luxusní :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Blog založen: 9.8.2010, Design by Dark Morticia
Všechny články jsou napsané autorkou (Amaranthes Lví Srdce).

free counters